Co by jste měli vědět

  1. Parametry stavební připravenosti
  2. Varianty povrchových úprav
  3. Návod na správné užívání dřevěných podlah
  4. Čištění a údržba dřevěných podlah
  5. Různé konstrukce parketových čtverců
  6. Podlahové topení
  7. Tvarová stálost dřevěných podlah

1. Parametry stavební připravenosti

Kvalitu výsledné dřevěné podlahy nejvíce ovlivňují 3 základní faktory - stavební připravenost a její dodržení i v průběhu montáže, dodržení technologie výroby a skladování materiálu, správné užívání a údržba dřevěných podlah.

Podklad pro dřevěné podlahy musí být rovný, suchý a pevný.

Rovinnost +-2 mm na 2 m lati.

Vlhkost podkladních betonů do 2,5 % (pozor u podlahového vytápění do 1,5 %, viz odst. 6). V případě dřevěných podklad-ních vrstev musí mít toto dřevo rovnovážnou vlhkost.

Klima v místnostech by mělo být stabilizováno, veškeré procesy vnášející do stavby vlhkost musí být ukončeny. Relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat v toleranci 40-60%, každopádně čím více se budou naměřené hodnoty blížit limitním mezím, tím více roste pravděpodobnost tvarových změn postřehnutelných okem při změně k opačným limitům.

Jiná řemesla, kromě truhlářských prací - obložky dveří, vestavěný nábytek, obklady stěn apod., by měla být ukončena před prováděním dřevěných podlah.

S ohledem na určitou prašnost při broušení podlah doporučujeme poslední malbu provádět až po dokončení podlah.

Velkou pozornost věnujte dobré izolaci zdrojů tepla vedoucím v podlaze (rozvody topení) a v případě podlahového topení dodržení postupů viz odst.6.

2. Varianty povrchových úprav

Lakování:

Jedná se o nejběžnější způsob provedení povrchové úpravy dřevěných podlah. V zásadě je možné použít dvousložkové polyuretanové laky nebo laky na vodní bázi. Naše firma používá ekologické vodní laky dánské firmy Junckers. Nepochybně podobnou kvalitu mají i laky jiných světových výrobců.

Olejování tvrdými oleji:

Tento způsob provedení povrchové úpravy si volí investoři, či architekti pokud chtějí zvýraznit krásu dřeva. Naolejované parkety jsou tmavší než lakované, je více zvýrazněna struktura dřeviny a kresba let. Velkou výhodou olejovaných povrchů je možnost přibarvit olej patinou, takže i nové podlahy vypadají historicky. Obnovení povrchové úpravy nevyžaduje broušení povrchu jako je tomu u lakovaných povrchů. Co se týče kvality ochrany dřeva nebo ceny provedení lze mezi lakování a olejování položit rovnítko. Olejované povrchy bývají v závislosti na stupni zátěže více náročné na četnost a intenzitu čištění a obnovování povrchu.

Olejový lak:

Jakýsi kompromis mezi lakem a olejem, kdy docílíme zvýrazněné struktury dřeva při lakovaném povrchu. Tyto laky jsou vhodnější do prostor s menším namáháním.

Voskování:

Nejméně používaná metoda. Voskování bych přirovnal k olejování ale s jedinou velkou výhradou. Vosk je měkký a nikdy nevytvrdne tak jako olej. Krásně zvýrazní strukturu dřeva, podlaha nádherně voní, ale není možno ji extrémně zatěžovat. Tato úprava se nejčastěji používá u renovace historických interiérů. Voskování se také používá k uzavření olejovaných povrchů.

3. Návod na správné užívání dřevěných podlah:

Dřevěné podlahy vlysové, mozaikové, řemenové, palubkové, či parketové jsou reprezentativní podlahovou krytinou v každém interiéru. Jsou vysoce hygienické a vyznačují se snadnou údržbou.

Nezapomínejte však, že dřevo je přírodní materiál. Což na jedné straně vytváří neopakovatelnou různorodost barev-nosti a struktury podlahy, ale na straně druhé dřevo tzv. "dýchá". To znamená, že materiál a klima místnosti na sebe vzájemně působí. Velké změny teploty a relativní vlhkosti způsobují objemové změny dřevěných prvků. Při vysoké vlhkosti okolí přijímá dřevěná podlaha vlhkost a zvětšuje svůj objem. Naopak při suchém okolí se dřevo vysušuje a zmenšuje svůj objem. Důsledkem toho je tvorba drobných spár v parketové podlaze zejména během topného období. Nehodnoťte toto negativně, nýbrž jako důkaz přirozenosti dřevěné podlahy. Doporučujeme během topného období dodatečné zvlhčování vzduchu, které je prospěšné nejen Vaší podlaze, ale i Vašemu zdraví.

Povrchová úprava (ať už to jsou laky nebo oleje) chrání podlahu uzavřenou vrstvou. Tato vrstva časem podléhá určitému opotřebení a to v závislosti na jejím namáhání. Nečistoty a zrnka prachu na podrážkách bot mohou ochrannou vrstvu rozškrabat a mohou tak poškodit i vlastní podlahu.

Zapamatujte si , že je nutné dodržovat následující:

  • Optimální podmínky v místnosti s dřevěnými podlahami jsou 20oC a 40 % až 60 % relativní vlhkosti vzduchu.
  • Před vstupem na dřevěnou podlahu instalujte účinnou čistící zónu.
  • Extrémně namáhané plochy chraňte koberci, podložkami (zejména u kolečkových židlí). Nohy pohyblivých částí nábytku podlepte měkkými podložkami.
  • Ani tvrdé dřeviny používané na dřevěných podlahách nesnesou enormní bodové zatížení (jehlové podpatky mohou poškodit nášlapnou vrstvu).
  • Pravidelným voskováním a leštěním prodlužujete životnost dřevěných podlah. Předčasnému opotřebení podlah v silně namáhaných prostorách (taneční parkety, výstavní síně, hostince apod.) lze předejít jen včasným přebroušením a novou povrchovou úpravou.
  • Nově nalakované nebo naolejované podlahy začněte používat teprve po dokonalém zaschnutí a vytvrdnutí poslední vrstvy laku nebo oleje (obvykle 24 hodin po nanesení poslední vrstvy).
  • Čtrnáctidenní lhůta šetrného užívání - pro zajištění větší trvanlivosti dřevěné podlahy dbejte na šetrné pozvolné zatěžování v průběhu prvních čtrnácti dnů. Zejména v topné sezóně je nutný pozvolný náběh teploty a udržování stálého klimatu v místnosti. Opatrně také manipulujte s nábytkem. Podlahu nepokrývejte ihned koberci.
    A neprovádějte čištění vodou.

4. Čištění a údržba dřevěných podlah:

Nejprve několik obecných rad: 

Vždy dodržujte technologický postup údržby udávaný výrobcem čistících prostředků. Nebyl-li Vám dodán, vyžádejte si ho.

Podlahy stírejte vlhkým (ne mokrým!) mopem. Nebo můžete použít vysavač. Toto čištění provádějte tak často, jak byste vysávali koberec.

Dojde-li k poškrábání, obvykle se dá škrábanců zbavit vyleštěním za pomoci pastového vosku. Pokud je poškození větší, lze podlahu místně obrousit a opatřit novou povrchovou úpravou. Zde je však nutno počítat s mírnou barevnou odchylkou v místě nového nátěru. Závisí to na stupni zoxidování zbylé podlahy.

Jak ošetřovat olejované podlahy: 

  • V prvních dvaceti dnech pouze vysávejte nebo vytírejte mopem navlhčeným v čisté vodě.
  • U podlah silně zatěžovaných (jako jsou kanceláře s provozem veřejnosti nebo chodby a schodiště veřejných budov) lze asi po třech měsících znovu ošetřit silně zatěžovaná místa tenkou vrstvou nového oleje. Naneseme-li oleje příliš, bude zasychat a tvrdnout neúměrně dlouho. Tímto způsobem upravená plocha je pochůzná po 24 hodinách. Nezatěžujte tuto podlahu dříve!
  • U velmi zatěžovaných podlah (jako jsou galerie nebo taneční sály) doporučujeme kratší interval ošetřování.
  • Nepoužívejte na stírání umělé materiály (zejména na mikroplyš) - rozdírají ochrannou vrstvu. Používejte přírodní měkké materiály (např. bavlněné látky apod.).
  • Do vody na denní čištění je vhodné přidávat Freshen Up. Chcete-li obnovit hedvábný vzhled podlahy můžete podlahu natřít koncentrátem Freshen Upu. Povrch sjednotíte bílým padem.
  • Důkladné čištění provádějte červeným nebo zeleným padem.
  • Pracovní nářadí a pomůcky, stejně jako místa potřísněná tímto olejovým lakem lze vyčistit pomocí technického benzínu a následným omytím mýdlovou vodou.

Jak ošetřovat lakované podlahy: 

  • Voskujte a leštěte podlahu kdykoli začíná vykazovat známky opotřebení, zhruba jednou nebo dvakrát ročně. Doporučujeme tekutý vosk a čistící přípravek. Tento výrobek se snadno používá, čistí podlahu a nevytváří nadměrné vrstvy vosku.
  • Leštěte voskovanou podlahu pravidelně buď ručně měkkým hadrem nebo použijte elektrické rotační leštičky.
  • Provozní čištění provádějte podle potřeby kartáčem s chlupy, vysavačem, vlhkým mopem nebo hadrem. Při přidání prostředku Freshen Up do vody na čištění podlahu čistíte a zároveň ošetřujete. Dávkování asi 400 ml na 8 - 10 litrů vody.

Důkladné čištění:

  • Strojní nebo ruční důkladné čištění je nutné jen tehdy, když podlaha vykazuje silné a pevné přilnuté ušpinění, které již není možné odstranit provozním čištěním. Pro důkladné čištění se hodí Remover (odmašťovač). Při čištění neza-plavujte podlahu vodou, protože jinak by mohly vzniknout škody v důsledku bobtání dřeva. Proto čistící roztok ihned zase setřete.
  • K základnímu čištění 50 - 100 ml Removeru smíchejte s 10 litry vody. K čištění starých zbytků vosku smíchejte 10 litrů vody s 0,5 až 1 litrem Removeru. Tímto roztokem podlahu umyjte a několik minut nechejte působit tak, aby se špína nebo vosk rozpustily a potom lehce podlahu vydrhněte. K tomu stačí použít čistou vodu.
  • Po důkladném čištění proveďte kompletní ošetření podlahy nezředěným prostředkem na ošetřování parket Freshen Up.

Četnost čištění:

  Provozní čištění Důkladné čištění Ošetření
Mírně zatěžované podlahy (pokoje, kanceláře bez provozu veřejnosti) asi po 1 a 2 měsících asi po 12 měsících po každém důkladném čištění
Středně zatěžované podlahy (chodby, schodiště, kanceláře s provozem veřejnosti) po 2 až 4 týdnech po 6 až 12 měsících po každém důkladném čištění
Zvláště silně zatěžované podlahy (restaurace, obchody,
školy apod.)
po 8 dnech po 3 až 6 měsících po každém důkladném čištění

Ošetřovací prostředky a čistící stroje:

Výše uvedené čistící a ošetřovací prostředky včetně strojů a nástrojů pro jejich aplikaci můžete zakoupit u nás nebo v síti prodejen firmy Junckers.

5. Různé konstrukce parketových čtverců:

Rozlišujeme dvě základní konstrukce parketových čtverců. Celomasivní a tzv. sendvičové neboli vrstvené (viz Parketové čtverce). Každá má své přednosti i dílčí nevýhody.

U některých (složitějších) vzorů je celomasivní provedení neekonomické, nebo konstrukčně vyloučené. Vrstvené parkety umožňují položení tzv. plovoucím způsobem, což může být u některých typů skladebných konstrukcí velkou výhodou.
A každopádně jsou sendviče levnější než masiv.

Podlaha ze sendvičových parket nedilatuje rovnoměrně. Je to dáno konstrukcí parkety. Kdy jednotlivé dílky čtverce jsou řezány a skládány s přesností téměř strojírenskou v dílně, lepeny jsou pod tlakem lisu. Takže z dílny odchází dokonalý výrobek. Tyto dokonalé výrobky jsou však "nedokonale" lepeny na stavbě k sobě v peru a drážce. Je také téměř vyloučeno zabránit všem pracovníkům stavby, aby nechodili po položených parketách před dokonalým vytvrdnutím lepidla. Všechny dílčí nepřesnosti na stavbě skryje broušení, tmelení a lakování, takže v den předání je podlaha stoprocentní. Ovšem vlivem "skupinového sesychání" dochází po vystřídání ročního cyklu (v létě vlhko, v zimě sucho) k objemovým změnám parket. Parketové čtverce dilatují jako jednotlivé, dokonale prolepené celky. Tyto objemové změny se projevují vznikem spár v "nedokonalých" spojích mezi parketami. Vznikají trhlinky , které se zanesou špínou , takže obvody parket jsou lemovány černou linkou. To zvýrazní rastr parket, takže výsledný dojem je jakoby z "dlaždic". Někteří zákazníci tvrdí, že to přece není vůbec na závadu, vždyť si přece přáli parketové čtverce. Mají samozřejmě pravdu, ale speciální konstrukcí celomasivních parket jsme schopni tento jev minimalizovat.

Naše podlahy z celomasivních parketových čtverců jsou vlastně vlysovými podlahami poskládanými "pouze" z aty-picky tvarovaných vlysů . Umožňuje to systém spojů na pero a drážku jednotlivých elementů, takže dilatují samostatně. Spáry jsou menší a navíc se projevují rovnoměrněji v celé ploše, tak jako u vlysových podlah. Takže výsledný vzhled celé podlahy je jednolitější. Jedním se záporných argumentů, které často slýcháme, je to, že celomasivní prvky více dilatují než z větší části umrtvený sendvič. Tato skutečnost je pravdivá pouze při uvažování jednotlivého kousku vlýsku či jednotlivého kousku švartny z mozaiky sendviče.

Vyjdeme-li z výpočtu pro dubový vlys šíře 60mm: při změně vlhkosti o 5%, což odpovídá meznímu a normou přípustnému vlhkostního rozdílu vlysu (7 - 12 % … tyto hodnoty pak odpovídají rovnovážné vlhkosti dubu při relativní vlhkosti vzduchu 45 % - 60 %), dojde ke změně šířky v radiálním směru o 0,4 mm a v tangenciálním směru pak 0,78 mm (viz tabulka v odst. 7). Pronásobíte-li tato čísla počtem vlysů v středně velké místnosti, dojdete k závěru, se podlaha musí při zvýšení vlhkosti vyboulit alespoň o půl metru, nebo budou při seschnutí půlmetrové mezery kolem stěn. Skutečnost je však poně-kud jiná. Neslyšeli jsme dosud o jediné místnosti z vlysů, která by za předpokladu správné výroby, montáže a dodržením přirozených vlhkostních parametrů provedla něco takového. Při položení vlysů působí totiž dva faktory, které nejsou sice přesně spočítatelné , ale praxí jsou mnohokrát ověřené. Jednak spolupůsobení podlahových prvků na sebe navzájem snižuje hodnoty objemových změn počítaných pro jednotlivý vlys. U položených vlysů jeden vedle druhého neplatí přímá úměra mezi změnou jednoho vlysu a změnou velikosti všech vlysů. Dalším faktorem je přilepení vlysů pevně k podkladu kvalitními lepidly, které neumožňují přílišný pohyb vlysů.

Dalším významným faktorem pro volbu konstrukce parket je životnost jednotlivých podlah. Ta je dána vrstvou masivu k eventuálnímu přebroušení. U sendvičových parket s 6mm nášlapnou vrstvou činí tato vrstva 2 až 3 mm (při použití 10 mm švarten může být vyšší), kdežto u celomasivů je to celá síla materiálu nad perem a drážkou (v případě našich 22 mm silných profilů to je 10 mm). Proč nemůžeme počítat s broušením celých 6, resp. 10 mm? Ze dvou důvodů. Za prvé při broušení horní nášlapné vrstvy samozřejmě nebrousíme také spodní vrstvu. Takže každým broušení zvyšujeme nepoměr mezi nášlapnou a protitahovou vrstvou. Za druhé představte si, že ubrousíte nášlapnou vrstvu až na sílu nějakého 1 mm. Pak budete chodit po silnějším listu papíru. Předpokládám, že se Vám tato představa nelíbí stejně jako nám.

Starší dvouvrstvé parkety mají vlivem menší tvarové stability nestejnoměrně opotřebenou nášlapnou vrstvu - z důvo-dů prohnutí bývá nášlapná vrstva v místech prohnutí více obroušena a další oprava takovýchto podlah bývá obtížná, často
je nutno přistoupit k výměně celých prvků.

Sílu nášlapné vrstvy je nutno zvážit také s ohledem na očekávaný provoz. Ale i zámek s velkou frekvencí návštěvníků používajících filcové návleky můžeme považovat za mírnou zátěž srovnatelnou s interiérem bytu. Stoleté parkety na zámcích měly při rekonstrukci ubroušeny maximálně 1-2 mm. Otázkou však může být nakolik malé opotřebení ovlivňovala socialistická móda PVC a koberců, kladených i na ty nejluxusnější dřevěné podlahy.

6. Podlahové topení:

Nebojte se dřevěných podlah nad podlahovým vytápěním. Vždyť pro některé interiéry jde o nejvhodnější systém vytápění – např. velké sály s vysokými stropy. Podlahové topení znamená pozvolný náběh teploty na začátku topné sezóny a pomalé vychládání na jejím konci s velkou setrvačností při snaze o změnu teploty v jejím průběhu. Potřebujete-li rychleji regulovat teplotu, nezapomeňte si nechat navrhnout kombinovaný způsob vytápění např. přídavná tělesa či klimatizace. Důležitou pozornost věnujte i výběru dřeviny – čím stabilnější, tím lépe, neboť výkyvy vlhkosti a tudíž i objemové změny jsou větší než u nevyhřívaných potěrů. Také volte menší šíři podlahových prvků – tvarová změna je opět přímo úměrná šíři materiálu (viz odst.7).

Dřevo je izolant a asi proto se mnoho zákazníků obává o funkčnost a účinnost podlahového vytápění v kombinaci s dřevě-nou podlahou. Každé vytápění lze zkalkulovat a navrhnout tak, aby bylo dosaženo maximálního komfortu. Úspěšně jsme realizovali i celomasivní podlahu v celkové tloušťce 45 mm a s vytápěním nejsou problémy. Přesto čím menší tloušťka, tím méně práce pro projektanty topení. Na rozdíl od topenářů neumím podlahové topení navrhnout a spočítat, ale selským rozumem vím, že polystyren je větší izolant než dřevo. A teplo jde cestou menšího odporu, takže se přes polystyren neztrácí a tudíž prostupuje přes dřevenou podlahou. Určitě je však nutno počítat s větší setrvačností než např. u dlažeb.

Dle výše uvedeného doporučujeme jako nejvhodnější celomasivní parkety kantovku v tl. 10 nebo 15 mm anebo lamparquet tl. 10 či 14 mm.

V každém případě před instalací masivních podlah na vyhřívané potěry je nezbytné dodržet velmi přísné podmínky staveb-ní připravenosti:

Kromě podmínek a povinností uvedených v obecných Technických podmínkách stavební připravenosti (odst. 1) pro pokládku dřevěných podlah je v případě pokládky nad podlahovým vytápěním objednatel povinen splnit tyto další podmínky:

1. Příprava podkladu:

Podlaha (potěr) musí být před zahájením pokládky a v průběhu provádění prací vyhřátá (a to i v letním období). Pozor, u čerstvých betonů by se nemělo začít s prohříváním dříve než po 21 dnech od jejich provední.

Při vyhřívání se průtočná teplota zvyšuje denně asi o 5oC až k dosažení plného topného výkonu (+35oC) podlahového topení. Tato nejvyšší teplota musí být dosažena nejméně tolik dní před zahájením prací, kolik činí v centimetrech síla vyhřívaného potěru. Tato teplota musí být rovněž udržována přes noc (tedy bez poklesu).

Rovinnost podkladu ± 2 mm na dvoumetrové vodorovné lati.

Relativní vlhkost vzduchu do 45 %.

Objemová vlhkost betonu do 1,5 %.

Po ukončení prací je rovněž nezbytné dodržet při snižování teploty denní pokles teploty médie o 5oC. Snižování teploty nelze zahájit dříve než tři dny po ukončení prací (technologicky nutná doba tuhnutí a vysychání lepidel a laků).

Splnění uvedených opatření a podmínek bude potvrzeno v „Záznamu o opatřeních pro potěry nad topením“.

2. Náběh teplot

Rovnněž při zahajování (ev. ukončování) topné sezony je důležité dodržet pozvolný náběh teplot, tak jak je to popsáno
v předešlém odstavci. Tzn. maximální změna teploty topného média 5oC za 24 hodin.

3. Doporučení naší firmy

V případech podlahového topení nebo pokud jsou v podlaze vedeny lokální zdroje tepelné energie, doporučuje naše firma provést speciální mezivrstvu z laťovky. Použitím této „slepé“ podlahy dojde k oddělení nesourodých materiálů (dřevo - beton) a tato konstrukce napomáhá snižovat riziko nadměrné tvorby spár u dřevěných podlah. S ohledem na vyšší vrstvu dřevěné konstrukce je vhodná konzultace s projektantem topení již ve fázi přípravy projekčních prací.

7. Tvarová stálost dřevěných podlah:

Kromě tvrdosti a barevnosti dřevin se jedná o nejdůležitější vlastnost dřeva. A na rozdíl od prvně jmenovaných vlastností se tato nedá bez speciálních znalostí a měřících přístrojů nijak detekovat, takže pro laiky jde o neznámou veličinu, přestože pro spokojenost s dřevěnou podlahou je jednou z nejdůležitějších.

Tvarová stabilita dřeva je trochu ovlivněna jeho hustotou (která však má větší úlohu u tvrdosti), především ale má na ní vliv změnavlhkosti. Dřevo je totiž hygroskopický materiál, který poměrně rychle vodu ze svého okolí přijímá, či odevzdává v závislosti na relativní vlhkosti okolního prostředí tak, aby bylo vždy v takzvané hygroskopické rovnovážné vlhkosti dřeva (viz tabulka níže). A tím mění i svůj objem. Nejsou-li do rovnovážného stavu vysušeny ani podkladní vrstvy, přijímá vodu i z vlhkých podkladů (viz odst. 1 a 6, kde jsou uvedeny rovnovážné vlhkosti betonů pro běžné klimaticé podmínky). Čerstvě pokácený strom mívá vlhkost přes 50 %. Po předsušení má ještě vlhkost 18-30 %, což je pro jeho další použití stále nedostačující. Proto se musí před finálním zpracováním vysušit na hodnoty v malé toleranci kolem rovnovážného stavu vlhkosti podle prostředí, v němž bude užíváno. (Naše republika je malá a vystačíme si s jednou hodnotou, ale komplikovanější to je při přípravě podlah do jiných klimatických pásem). V našich podmínkách činí pro interiér rovnovážná vlhkost dřeva 7-12 % . Optimální je vysušit podlahovinu co nejblíže střední hodnotě 9,5 %. Pro exteriér je to potom 14 %. Rovnovážná vlhkost znamená rovnováhu mezi klimatickými podmínkami (relativní vlhkostí vzduchu a teploty) a vlhkostí dřeva. Dřevo za daných podmínek ze vzduchu vlhkost nepřijímá ani ji nevypařuje.

Což znamená, že pokud docílíme teoretický stav konstantního prostředí, dřevěné prvky v interiéru se ani nehnou (předpokládám samozřejmě správné vysušení v průběhu výroby). V běžném provozu tohoto stavu budeme dosahovat jen velmi obtížně. Výjimkou bývají interiery, kde je nutné udržovat konstantní klima (např. galerie nebo depozitáře se vzácnými exponáty). Stabilizovat klima nejlépe pomáhá klimatizace, zvlhčovače vzduchu nebo naopak vysoušeče. Pěstování květin a obývání interiéru pak v objektech zvyšuje vlhkost v době zimních – nejsušších měsíců. Mezi změnou relativní vlhkosti a změnou objemu dřeva platí přímá úměra, takže čím větším extrémům budou podlahy vystaveny, tím větší budou změny jejich tvaru. Při sesychání dochází k tvorbě spár, při bobtnání pak ke korýtkování a při extrémním zvlhčení (např. vytopení podlahy) může dojít i k odtržení podlahy od podloží a vyboulení.

Popisek:

Hygroskopická rovnovážná vlhkost dřeva

Červeně - optimální středová hodnota

Zeleně - obvyklé rozmezí hodnot v našich klimatických poměrech

Veškeré názvy, loga a fota jsou soukromým majetkem C 2008 L Trading.
Jejich kopírování a používání není možné bez předchozího písemného souhlasu firmy L Trading.